Tenhle obrázek mi dal pěkně zabrat. Když jezdíme z chalupy jinudy než obvykle, míjíme domeček u rybníka. Pohled mi pokaždé připadal zajímavý, mnohokrát jsem ho propásla. Letos na podzim jsem ho konečně stihla vyfotografovat (jak jinak než za jízdy a „na první dobrou“).
O obrázku jsem dlouho přemýšlela a pak najednou začal dostávat konkrétní obrysy. Domeček se sice „otočil“ a zahrada kolem doznala mnohé změny, dokonce i okolí … ale měla jsem najednou svojí vlastní konkrétní představu, jak by to mělo dopadnout.
Když jsem si ujasnila, jak to bude, vzala jsem plátno a moje představa dostala své proporce. Už to nebyla jako dosud „replika“ skutečnosti podle obrázku. Myslím, že jsem postoupila „o level“ výš – od skutečnosti jsem se odrazila do svého vlastního světa.
Najednou mi sluníčko začalo svítit odjinud, místo jednoho domečku se objevily dva (když jsem pečlivě hledala, na obrázku je schovaný ještě další domek), ale reální majitelé těchto usedlostí by těžko hádali, že to je „ten náš domeček“.
V jedné chvíli jsem uvažovala, že tyhle dva domečky vlastně ani u vody neleží a slušelo by jim to u silnice, i ta zahrada kolem s okolím začaly „růst“ úplně jinak a jinde. Pravda, ten obrázek mi dal hodně zabrat a vznikal hodně dlouho. Ale je to můj druhý „vlastní“obrázek.
Nakonec jsem „vrátila“ zpátky rybník, i když „odrazy“ nemám ráda a hodně jsem je musela přepracovat, ale když jsem trochu osadila břehy vodními rostlinami, došla jsem k názoru, že takhle by to asi šlo. Nevím, zbývá podpis…Nechám si ještě trochu odstup a otevřená zadní vrátka. 